Obraz města Karlovy Vary všichni dobře známe… Vybaví se nám architektura baroka, klasicismu, secese, funkcionalismu a první republiky. Přehlížíme však Vřídelní kolonádu, hotel Thermal, nebo hotel Sanssouci… Patří tyto budovy také do obrazu města? Proč se k nim chováme odmítavě? Opravdu nezapadají do městského prostředí? Vznikly v době, na kterou neradi vzpomínáme… Znamená to, že nejsou kvalitní architekturou? Využíváme tyto budovy správně? Každá doba zanechala na městě svůj otisk. Není právě to na městě zajímavé? Má smysl i architekturu z 60. let rehabilitovat? Těmito a dalšími otázkami se zabývala panelová diskuze VARY1960. Pozvání k diskuzi přijali architektka Petra Kunarová, developer a majitel maloobchodní sítě Martin Kubík, architekt Ústeckého kraje a pedagog Ondřej Beneš a historik architektury Lubomír Zeman. Diskuzi vedla moderátorka Českého rozhlasu Karlovy Vary Pavlína Kyselová.
Proč bychom měli více přemýšlet nad udržitelností této architektury? „Domy máme svázané s konkrétní dobou, nejhorší je říct, že jsou to socialistické a komunistické stavby a že si jejich autoři dělali pomníčky. Nic nemůže být vzdálenějšího pravdě, představa že by architekt nešel s dobou je mylná. Ty baráky jsou úžasné, my je rádi srovnáváme s domy z 60. až 80. let ze světa. Jsou ve velice špatné kondici, proto vypadají divně a je pak obtížné někoho přesvědčovat, že to má hodnoty, které člověk nevidí.“ zaznělo od Ondřeje Beneše, který se specializuje na architekturu 60. let.
Architektura 60. let v obrazu města Karlovy Vary není jen hotel Thermal a Vřídelní kolonáda, v této době bylo vystavěno hned několik sídlišť. Architektura sídliště je hravá a má různá měřítka. „Spoustu úžasné práce dělá kolega Michal Kohout v rámci projektu Sídliště, jak dál, který má teoretické zázemí a najdeme zde i příklady, jak se sídlišti a různými typy veřejných prostor pracovat. Bez problému si dokážu představit obcházet jednotlivá sídliště, nastavovat tu debaty s občany, řešit s nimi jejich sídliště a předestřít, co je na nich možné dělat. Lidé si nedokáží představit, co se dá dělat s místem, které dobře znají.“ doplnil Ondřej Beneš.
O nepopularitě těchto staveb promluvil i Lubomír Zeman: „Je to vše otázka poznání, poznání se za ta léta mění a vyvíjí. Poznáním argumentujeme a chráníme tento segment architektury, dál to pokračuje. Mluvíme o příběhu architektury, příběhu města, do toho příběhu města samozřejmě patří i tato architektura až do současné doby. Nemůžeme se zastavit někdy v roce 1900 – 1920. Jsme schopni ještě vnímat secesi a pak už to končí, zástavba z první republiky už také není chápána jako hodnotná, natož pak architektura z dalších etap. Je nutné provádět průzkumy a s tímto poznáním pracovat.”
