10 000 let historie architektury se dá shrnout jako snaha o to udržet dešťovou vodu venku. V posledních 20 letech se přidalo druhé téma -jak alespoň část dešťových srážek dostat dovnitř, či udržet na pozemku. Města jsou nejdůležitější lidský vynález, nejen pro jejich formálně-estetickou stránku, která ilustruje civilizační stupeň lidského vývoje, ale hlavně tím, že koncentrace lidí v jednom místě umožnila vynálezy všeho ostatního. I aktivity jako zemědělství, či industriální výroba, tedy to co si dnes s lidskou krajinou dnes málokdy spojujeme, je výsledkem celé historie urbanizace a cíleného vytváření městské krajiny. Městské prostředí plné velkých budov a dopravní infrastruktury je nejen domovem čím dál většího procenta obyvatel u nás i ve světě, je zároveň i bojištěm, kde se zřejmě rozhodne o tom, jak si poradíme s nejistou budoucností.
Přednáška je shrnutím patnáctiletého designově orientovaného výzkumu architekta Petera Bednára v navrhování lidských sídel v USA, Holandsku a České republice a má za cíl představit jiný pohled na hospodaření s dešťovou vodou v měřítku budov, pozemku, veřejných prostranství, čtvrtí, měst a krajiny.
