Knihovna coby veřejná instituce může být výkladní skříní našeho města. Udělejme z nich příjemná společenská a kulturní místa, kde se budou moci lidé setkávat a vzdělávat.
Knihovna v moderním pojetí není pouze místem pro půjčování tištěných publikací, ale také komunitním centrem, místem setkávání obyvatel města, kulturní a vzdělávací institucí. Karlovy Vary mají pro svou potřebu pět poboček městské knihovny v různých městských částech a navzdory letitému nedostatku financí na jejich provoz se městu podařilo udržet je v podobě, která nabízí velký potenciál. Nyní má město v rámci dotačního programu ITI (integrované územní investice) možnost do některých poboček investovat a vedle nezbytných technických oprav také zajistit jejich potřebnou proměnu vstříc zmíněnému modernímu využití.
Město se rozhodlo jako první investovat do dvou poboček městské knihovny a to do té hlavní v ulici I. P. Pavlova a také do pobočky na ulici Sedlecká, která obsluhuje lokalitu Růžového vrchu. Pro studii revitalizace těchto dvou poboček byl vybrán tým architektů z atelieru Kopecký. Ke svému návrhu autoři uvádí:
Ačkoliv se budovy řešených poboček navzájem velmi liší (konec 19. stol. vs. 70. léta 20. stol.), existují principy návrhu aplikovatelné na obě současně. Velmi kvitujeme rozhodnutí města zachovat množství menších poboček knihovny ve stávajících lokalitách. Současná knihovna svým zařízením vybízí k trávení volného času, poskytuje prostory pro aktivity jednotlivců a skupin v jejím okolí – stává se komunitním centrem. Zdařilá renovace může způsobit, že se knihovny stanou iniciační body zdravých městských aktivit, pro něž nyní není na sídlišti ani v turistickém centru lázeňské oblasti místo.
Pobočka I. P. Pavlova
Historizující budova tvoří nároží městského špalíčku mezi ulicemi I. P. Pavlova a Karla IV. Její hlavní průčelí s památkově chráněnou sochou zakladatele města je orientováno do parku kolem řeky Teplá, křížení ulic vytváří před průčelím zajímavý předprostor. Dům z konce 19. století má bohatou stavební historii. Dle dostupných pramenů sloužil v roce 1898 jako „moorerde magazin“ (sklad rašeliny) pro lázeňskou budovu naproti přes ulici. V této době měl dvě nadzemní podlaží a střechu. Roku 1914 má dům již současnou podobu a z plánů z roku 1926 je zřejmé, že část domu – zhruba jedno patro – už sloužila jako komunitní knihovna. V ostatních prostorách budovy byly umístěny úřednické byty a kanceláře. Vnitřní dispozice byly v průběhu života stavby několikrát přestavovány dle aktuální potřeby. Funkce knihovny v domě postupně převládla. Poslední stavební úpravy byly provedeny v 90. letech 20. století.
V rámci rekonstrukce je navržen adekvátně citlivý přístup spočívající především v očištění stávající podoby budovy od novodobých stavebních zásahů, úprav a přístaveb, aby opět vynikla historická výtvarná kvalita samotného objektu. Mezi nejvýraznější novodobé zásahy patří zejména návrh výrazného vikýře v západní straně mansardy, jehož hlavním cílem je vytvoření atraktivního prvku, propojujícího veřejný prostor s interiérem společenského sálu, který zve kolemjdoucího dovnitř budovy. Dalším výraznějším stavebním zásahem je protažení okenních otvorů v přízemí až k zemi, aby byl více propojen interiér s exteriérem a vytvořil tak pro jinak celkem klidný veřejný prostor dostatečně atraktivní a živý parter s knihovnickou kavárnou.
Pobočka Sedlecká
Pobočka městské knihovny na Sedlecké byla navržena jako součást občanské vybavenosti nově budovaného sídliště na Růžovém vrchu. Objekt knihovny je umístěn ve středu sídliště, které morfologií a hmotovým odstupňováním tvoří pocitově jeden velký blok. S ohledem na dobu vzniku a s tím související použitou materiálovou škálu je samozřejmě objekt morálně dožilý. Vnitřní vybavení, které je z velké části původní, je za hranou životnosti. Dispoziční členění na větší množství místností také už modernímu provozu knihovny neodpovídá.
Nosný železobetonový skelet objektu, pravděpodobně systému MS-71 (nebo obdobného), je navržen jako univerzální a modulární. Skelet je nadimenzovaný na vyšší zatížení a je navržený tak, aby byl jednoduše přestavitelný.
Cílem přestavby je udělat z knihovny znovu centrum komunitního života na sídlišti a pozvednout teď trochu opomíjenou a liduprázdnou část sídliště v živé místo, kde se budou rádi potkávat místní obyvatelé napříč generacemi. Navrhujeme zásadně vyčistit dispozici tak, aby bylo přízemí co nejvíce otevřené a přestavitelné a aby umožnilo konání široké škály akcí. Tak aby knihovna plnila funkci „sídlištního obýváku“. Navrhujeme zpřístupnit střechu objektu pro širokou veřejnost – jednak ve formě střešní terasy, tak ve formě střešní zahrady se stromem. Knihovnu navrhujeme obléknout do výrazné kůže z bílého perforovaného plechu, která mimo stínění objektu upozorní na důležitost funkční náplně objektu a částečně odcloní střešní terasy o přímých pohledů z oken okolních domů.
